Autor: Radomír Panna

• Trendy strojového vidění
• Auto zachraňující životy
• Poznejte se s Jakubem Dvořákem
• Rajče, čas a co mají společného?

Koncem 80. let se během svých studií Francesco Cirillo učil s časovačem ve tvaru rajčete. Díky tomu vznikla technika zvaná Pomodoro, jejíž název pochází právě ze slova „rajče“.

O co tedy jde? Cílem této metody je rozdělit práci na kratší časové úseky, zvané „Pomodora“, které trvají 25 minut, po nichž následuje krátká přestávka. Tento cyklus pomáhá zvyšovat soustředění a předcházet únavě.

Jak funguje technika Pomodoro:

• Vyberte si úkol, na který se budete v příštích 25 minutách soustředit.
• Úkol by měl být specifický a dosažitelný v rámci daného časového bloku.
• Nastavte časovač (tradičně na 25 minut).
• Nezapomeňte dát telefon do režimu nerušit.
• Pracujte po dobu Pomodora (25 minut).
• Rozptýlení nebo myšlenky na jiné činnosti zapište na papír.
• Dejte si 5 minut přestávku.
• Projděte se, protáhněte, odpočiňte si.
• Po 4 Pomodorech následuje delší přestávka, která by měla trvat 15–30 minut.

Výhody techniky Pomodoro:

• Zvýšená koncentrace
• Předcházení únavě a zabránění vyhoření
• Efektivní řízení času

Jak začít: Stačí vám pouze časovač (a úkol). Pokud preferujete aplikaci, doporučuji Time Stream, který funguje i ve webovém prohlížeči – najdete jej tady

Co tě přivedlo k profesi interim managera a jak ses do této role dostal?

Bylo to rozhodnutí, které dalo volný průběh podnikavé duši. Jako interim manager se ze zaměstnance staneš podnikatelem. S podnikavou duší se podle mě musíš narodit a buď tě zláká svět korporátů, kde uděláš kariéru, nebo se postavíš na vlastní nohy a jdeš na trh sám za sebe. Interim má vlastně jen svoje jméno, to je jeho logo.

Interim management často znamená rychlé přizpůsobení se novému prostředí a týmu. Jak se na nové projekty připravuješ?

Já s tím nemám moc problémů. Je to něco, na co jsem nastavený, a je to pro mě automatické. Spíše vnímám to, že je občas potřeba v tom přizpůsobování z mojí strany zpomalit. Přizpůsobení je o tom zapadnout, a mnoho lidí není na rychlý proces přizpůsobení nastaveno tak jako já. Jde tedy o to, abych já jako interim manažer pomohl okolí tu změnu zvládnout.

Která fáze projektů tě nejvíc naplňuje?

Je to takový ten zlom. Když nastoupím na projekt, jsou zadaná určitá témata. Ať už jde o kvalitu, dodávky, efektivitu výroby, nebo budování zákaznické důvěry… U každého z těch témat ale vždy nastane ten zlom, kdy se to zlepší. To je pak čirá radost.

Jak zvládáš stres a náročné situace během projektů?

Stres je pro mě hodně subjektivní záležitost. Každý na něj reaguje jinak a ten pocit se odvíjí od zkušeností a schopnosti se s ním vypořádat. Pro mě je klíčem k zvládání stresu akce. Když cítím tlak, snažím se nezůstat paralyzovaný, ale naopak začít jednat. Neodkládat, neodsunovat problémy – jednoduše se do toho pustit. Jakmile udělám první krok, i když je to něco malého, cítím, že mám věci pod kontrolou a stres se začne postupně rozplývat. Je to o tom nečekat, až mě situace převálcuje, ale jít jí aktivně naproti. Jakmile se člověk pustí do akce, i když jen maličkostí, začne vidět cestu dál a situace přestává vypadat neřešitelně. Myslím, že tenhle přístup je klíčový, ať už jde o práci, rozhodování, nebo řešení nečekaných problémů. Stačí začít – a ten tlak najednou není tak drtivý.

Co považuješ za klíčové vlastnosti úspěšného interim managera?
Dejme tomu, že je určitá forma odolnosti – jako interim managera by se vás nemělo jen tak něco dotknout. Potom určitě flexibilita ohledně lokality a času.

Jak se ve své práci neustále zlepšuješ?
Ročně mám příležitost poznat 1–2 firmy a každá z nich bývá nová. Stejně tak její procesy, systémy, témata k řešení i dynamika. To je za mě nejlepší záruka toho, že člověk nikdy nezakrní.

Jaký byl tvůj dosud nejnáročnější projekt?

Na jižní Moravě jsem měl projekt, kde bylo neskutečné množství aktivních automotive zákazníků a hromada různorodých výrobních procesů. Chvíli mi trvalo, než jsem se naučil kličkovat mezi všemi těmi dotazy, kdo je vlastně důležitější. Mercedes, nebo spíš BMW? Volvo, nebo radši Scania? Každý zákazník měl svoje priority a pořád bylo potřeba rychle rozhodovat, kdo má mít přednost.

Co tě na práci interim managera nejvíce baví a co je podle tebe na této roli nejnáročnější?

Člověk nikdy nemůže zakrnět. Ve fázi, kdy je projekt stabilizovaný a mohl bych si takzvaně hodit nohy na gauč, jdu do projektu nového a začínám od začátku. Chybí ta fáze stagnace, jsem neustále 100 % k dispozici. Líbí se mi mít tu zodpovědnost, tlak a neustálé napětí. A nejnáročnější část mojí profese? Čas. Každá firma chce, abych byl k dispozici pořád, proto si mě najali v první řadě.

Jakou radu bys dal lidem, kteří zvažují kariéru v interim managementu?

Na začátek je opět důležité říci, že se nejedná o kariéru, ale podnikání. Člověk je zodpovědný sám za sebe a za svou reputaci, na trh přichází se svým jménem. Trh v Česku je relativně malý a každý se zná s každým, je tedy třeba si jméno a reputaci hlídat. Pokud to tedy shrnu: držte si standard svého jména, je to to, co prodává. Zapomeňte slovo „kariéra,“ děláte to, co firma potřebuje, ne to, co se líbí vám. Firma si vás najímá, protože tu práci v daný čas někdo dělat nechce. Očekávají, že se tomu interim manažer odevzdá, je neustále k dispozici, a jakmile je jeho práce hotová, jde dál.

Ptala se Natálie

Internetem se šíří video, kdy v případě, že řidič usne/omdlí za volantem, auto spustí několik výstražných systémů, aby řidiče upozornilo/probudilo. Pokud toto opatření nefunguje, auto samo zapne výstražná světla a zajede do bezpečného vedlejšího pruhu, kde automobil kompletně zastaví.

Jedná se o chytrý bezpečnostní systém Emergency Assist od značky Volkswagen, který je součástí technologie IQ.DRIVE. Emergency Assist monitoruje aktivitu na volantu – pokud po určitou dobu nezaznamená žádný pohyb, spustí několik varovných signálů. Nejdříve zobrazí zprávu na přístrojové desce, poté následuje zvukové varování a nakonec krátké zabrzdění, aby upozornil řidiče. Pokud ani poté řidič nereaguje, systém převezme kontrolu, zpomalí vůz a aktivuje výstražná světla. Celý proces probíhá s cílem udržet vůz v pruhu a zastavit jej bezpečně, čímž se zabrání nehodám způsobeným nepozorností nebo ztrátou vědomí řidiče.

Jak systém funguje, se můžete sami podívat zde ve videu. Jednoznačně jde o skvělou část vybavení, která v budoucnu bude zachraňovat životy.

Strojové vidění umožňuje strojům vidět – to je nejspíš jasné. Ale jak se v průběhu doby změnilo a jaké novinky a trendy se v něm objevují?

Strojové vidění, anglicky Machine Vision Systems (MVS), kombinuje kamery, senzory a pokročilé algoritmy pro zpracování obrazu, čímž umožňuje přesnou a efektivní kontrolu výrobků v reálném čase. Ze začátku šlo o jednoduché úkoly, dnes se jedná o složité operace. Díky tomuto pokroku se zvyšuje efektivita a zároveň snižuje lidská chybovost, a to je zkrátka a jednoduše super. Co MVS tvoří a jaké jsou její aktuální trendy, si povíme v tomto článku.

Technologie, které MVS umožňují fungovat v podobě, jak ji známe, jsou algoritmy zpracování obrazu, umělá inteligence (AI), hluboké učení a neuronové sítě. Všechny tyto komponenty spolu spolupracují, kontrolují a měří. Pokud vás tyto technologie zajímají, detailní popis najdete na webu Wevolver tady.

Co se týče trendů a novinek, možná by bylo nejlepší začít u základů strojového vidění, a to 2D systémů. Ty se používají k detekci vad na plochých površích, jako jsou desky plošných spojů v elektronickém průmyslu. Rozšířením těchto schopností jsou 3D systémy, které dokážou snímat hloubku objektů a poskytují mnohem detailnější zobrazení pro kontrolu tvaru a objemu součástek. To je zásadní například v automobilovém průmyslu, kde jsou tolerance při montáži extrémně přísné. Více o 3D zobrazování a dalších trendech se rozepsali na blogu Robro tady.

Dnes se AI, tedy umělá inteligence, dostává do všech oborů, je tedy jasné, že se o ní dnes ve spojení s MVS musíme pobavit. Integrace umělé inteligence a hlubokého učení do strojového vidění posouvá kontrolu kvality na novou úroveň. Tyto technologie umožňují systémům „učit se“ z nasbíraných dat a tím zdokonalovat své schopnosti v průběhu času. AI tedy umožňuje pokročilé analýzy, které jsou schopny i předvídat, jaká chyba se může stát, neobsahuje lidský faktor, jako je nepozornost a únava, a zrychluje celý proces. Více o AI v kvalitě naleznete na webu Aeologic zde.

Poslední „vymožeností,“ kterou se dnes budeme zabývat, jsou coboti. Tzv. coboti, kolaborativní roboti, jsou dalším (a rozhodně ne posledním) klíčovým krokem v automatizaci kontroly kvality. Tito roboti, vybaveni pokročilými kamerami a senzory, mohou pracovat vedle lidí na výrobních linkách, kontrolovat produkty v reálném čase a okamžitě opravovat zjištěné chyby, aniž by bylo nutné zastavovat výrobu.

Na závěr je potřeba říci, že automatizace kontroly kvality pomocí strojového vidění je revolučním krokem směrem k efektivnějšímu a přesnějšímu výrobnímu procesu. Už teď je jasné, že můžeme očekávat, že systémy strojového vidění budou stále více integrovat pokročilé algoritmy a zvyšovat svou autonomii, což povede k ještě vyšší úrovni automatizace v průmyslu.

Jaká je hranice mezi tím, co může technologie zvládnout samostatně, a tím, kde je stále nezbytný lidský dohled? Může strojové vidění a AI skutečně nahradit všechny lidské smysly a intuici v kontrolních procesech, nebo bude vždy potřeba lidský prvek pro tu nejvyšší úroveň kvality? To nám asi ukáže jen čas…